Popis hadů
Každý had je velký individualista, ale stejně mají všichni něco společného. Jsou to obecné aspekty, které řadí podřád Hadů do třídy Plazů-
STAVBA TĚLA:
Všichni hadi mají prakticky stejnou základní stavbu těla, tzn. protáhlou, štíhlou a bez končetin. Podle druhu se pak liší pouze tvar, který závisí na způsobu života.
a) Podzemní hadi mají tělo kruhového průřezu, aby se jim lépe prolézalo zeminou.
b) Pozemní hadi mají podobné tělo, akorát dole zploštělé, aby se mohli odrážet o terénních nerovností.
c) Stromoví hadi mají zase tělo ze stran vmáčklé dovnitř, aby se jim lépe udržovalo na větvích.
d) Vodní hadi mají tvar těla přizpůsoben vodnímu prostředí. Tělo zploštělé ze stran kvůli odporu a pohybu.
Také podle tvaru se odvíjí subjektivní stavba těla. Například stromoví hadi jsou štíhlí a lehcí, aby se pod nimi větev nezlomila. Také mají velice chápavý ocas, který je jistí ve výškách. Opakem jsou hadi pozemní, kteří jsou zase silní a těžcí. Využívají svou váhu jako "těžítko", které je při výpadu ze zálohy drží na místě, aby přední část mohla udělat rychlý výpad. Extrémem jsou pak ti největší a nejtěžší hadi světa. Řadí se mezi takzvanou "velkou šestku", do nichž patří anakonda velká, krajta mřížkovaná, krajta písmenková, krajta ametysová, krajta tygrovitá a hroznýš královský. Opravdu největší je anakonda velká a krajta mřížkovaná, které dorůstají i 8 m.
ŠUPINY:
chrání hada před poškozením, poraněním a také před parazity, hmyzem, apod. Šupiny mají nezastupitelnou roli při pohybu hada. Pomocí jich se jakoby odráží od drsného povrchu a pohybuje se vpřed. Šupiny také slouží k udržení vláhy - vlhkosti samotného těla.
Typy šupin:
Hřbetní šupiny - jsou uspořádány do řad, jsou na hřbetě, jak už z názvu vyplývá.
Břišní šupiny - jsou na spodní straně těla a jsou hladké, aby nebránily v pohybu.
Hlavové šupiny -
Subkaudální šupiny - jsou na spodní straně hadího ocasu a jsou docela podobné šupinám břišním.
Zbarvení šupin:
Každá šupina obsahuje pigment, který jí zabarvuje. Barevnost a členitost samotné kresby je různorodá. Může být jednobarevnou, vícebarevná, s tečkami, skvrnkami, apod. Některé šupiny umí lámat světlo, a tak vytvářet duhové zbarvení (hroznýšovec duhový - epicrates cenchria). Některým hadům se zbarvení mění během života (krajta zelená - chondropython viridis). V mládí jsou žluté, červené a v dospělosti pak zelené.
ANATOMIE HADA:
Jelikož jde o živého tvora, ani on se neodlišuje co do složení a anatomické stavby. Je vybaven stejnými orgány, akorát uložení je jiné díky protáhlému tvaru jeho těla.
Dýchací ústrojí:
dýchají přes ústní dutinu, dále přes průdušnici až do plic (podobně jako my). Kromě hroznýšů a krajt mají všichni hadi pouze pravou plíci, která je navzdory tomu větší a výkonnější. Opravdu velkou plíci mají vodní hadi, kteří zásobu kyslíku vyžadují větší. Spodní lalok je podobný vaku, který jim umožňuje korigovat vztlak ve vodě. Některým hadům nahrazuje levou plíci tzv. tracheální plíce (průdušnicová). To je takové prodloužení pravé plíce, která zvětšuje obsah vzduchu. Při polykání kořisti jsou hadi schopni vysunout pod úlovkem dýchací trubici a nadechnout se.
Oběhové ústrojí:
je velmi podobné jako systému většiny běžných obratlovců (bez rozvodu do končetin). Srdce hadů má místo čtyř částí pouze tři. Má jen jednu komoru, která je částečně rozdělená, takže se v ní krev mísí s kyslíkem.
Trávicí ústrojí:
trávení začíná hned u polykání kořisti, kde ústní žlázy začnou produkovat trávící sekret. U jedovatých hadů napomáhá trávení toxin. Ten má mnohdy schopnost kořist rozkládat zevnitř. Silné svalstvo pomůže hadovi potravu dopravit do žaludku, což je taková rozšířená část střeva.
Vylučovací ústrojí:
nemají močový měchýř. Všechny zplodiny jsou zachyceny ledvinami a poté vyloučeny v podobě bílé, tuhé močoviny, která obsahuje jen velmi málo vody.
Pohlavní ústrojí:
stejně tak, jako u jiných zvířat, dochází u hadů k internímu oplození. Samci mají protáhlá varlata a párový penis - hemipenis. Ten může při samotném páření prostřídat. Spermie putují do hemipenisu močovodem. Samice mají vaječníky vzájemně posunuté, ale některým i levý vaječník chybí.
Nervová soustava:
to je mozek, mícha, která vyplňuje kanálek páteřní. U hadů je nervový systém jednoduchý. Navíc mají Jacobsův orgán a nebo i tepločivé jamky.
ANATOMICKÁ STAVBA:
Kostra:
se skládá pouze z lebky, páteře, žeber a u některých hadů z pozůstatků pánevního pletence. Ohebnost hada je dána vysokým počtem obratlů. Každý obratel pak má párové žebro, které je velice přizpůsobivé (při polykání kořisti).
Svaly:
jsou připojeny ke každému obratli a žebru. Jsou velmi dobře koordinovány a umožňují hadovi velmi přesné pohyby.
Lebka:
je uzpůsobená polykání kořisti v celku, jelikož hadi nemohou potravu nijak trhat - zmenšovat. Protože je mnohdy kořist větší než samotná tlama, musí mít hadi čelisti extrémně rozevíratelné. To jim umožňuje pružné - volné uložení čelistí pomocí pohyblivých vazů. Čelisti se mohou tedy pohybovat nezávisle na sobě do všech stran. Toto pomáhá hadovi při posunování kořisti do krku. Pouze předsune dolní čelist a zuby si potravu posune hlouběji.
Zuby:
v dolní čelisti jsou uspořádány do jedné řady. Jsou uloženy v zubních lůžkách a snadno se u hadů vylamují, ale hadi je mohou také obměňovat.
SMYSLOVÉ ORGÁNY:
Zrak:
je vyvinut u hadů různě. Jestliže je had podzemní, dobrý zrak nepotřebuje a je tudíž zakrnělí. Ostatní hadi mají zorničky vyvinuté a jsou tří typů: kruhové, vertikální, horizontální. Kruhová zornička je nejběžnější. Má -li had velkou kruhovou zorničku vidí velmi dobře. Vertikální zorničky mají hadi s noční aktivitou, protože loví ve špatných světelných podmínkách. Horizontální zorničku má jen málo druhů a ty mají dobré prostorové vidění. Umožňují skvělé odhady vzdáleností.
Čich:
nozdry jsou prostřednictvím čichové sliznice propojené s čichovým lalokem mozku. To umožňuje hadovi cítit. Mimo toto má také had k dispozici Jacobsův orgán. Ten je tvořen dvěma jamkami či váčky na patře tlamy. Do ní pasuje rozviklaný jazyk hada. Ten kmitavými pohyby sbírá z ovzduší pachy a oté je v Jacobsonově orgánu vyhodnocuje a analyzuje. Tímto způsobem je schopen had určit typ kořist a to i v naprosté tmě.
Sluch:
hadi nemají vnější ucho. Mají pouze pozůstatek středního ucha, malý třmínek, který přenáší vibrace do vnitřního ucha. To se děje jen za předpokladu, že je dolní čelist v kontaktu se zemí. Jinak je had v podstatě hluchý a slyší velice špatně.
Tepločivé jamky:
mají pouze tři skupiny hadů (hroznýši, krajty a chřestýši). Mají podobu jamek v horní čelisti. Ty jsou vystlané buňkami, které obsahují velké množství termoreceptorů, které jsou propojeny s mozkem. To jim umožňuje sledování teplokrevné kořisti s velkou přesností. Termoreceptory jsou schopny rozlišit teplotní rozdíl menší jak 0,2 °C. Tento orgán mnohdy využívají při lovu k zaměření pozice kořisti.
