DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 09.05.2019 13:04:27 

Boaedon fuliginosus

Hadi obecně

 

Hadi obecně -

 

Hadi byli odpradávna  obestřeni tajemstvím.
Jak se dokážou tak rychle pohybovat, když nemají žádné nohy? Jak dokážou zabít kořist jediným kousnutím, rychlejším než mrknutí oka? A jak mohou vcelku pohltit kořist, která bývá i několikrát větší než jejich tlama? A další a další otázky z říše tajemna. Není proto divu, že se kolem těchto úžasných tvorů zrodila celá řada mýtů a pověr.
Lidé se hadů bojí a zároveň je obdivují. Jsou to predátoři stejně jako orli,žraloci,tygři a pod. a i když je pro jejich tajemnost a přizpůsobivost, můžeme v hloubi duše obdivovat, dobře víme že někteří jsou velmi nebezpeční.
Pro hady samé je to nešťastná kombinace, lidé je ze strachu a neznalosti zabíjejí.
Skutečné nebezpečí pro člověka ve skutečnosti představuje jen velmi malý počet druhů a počet těch, kteří ho mohou opravdu zabít je ještě menší.
V životě hadů lze najít mnoho zajímavostí - jejich tvary,chování,obrana,životní prostředí,  způsoby přijímání potravy a rozmnožování.
To jsou hlavní témata,kterými se budu v této rubrice zabývat a pokud to bude možné a mé znalosti to dovolí,nebudu hady jen popisovat ale uvedu i důvody proč se jejich vývoj ubíral právě k té či oné podobě.    
 

 

Tropické vlhké terárium:

 Biotop je přírodní oblast, v níž má určitý druh živočicha nejlepší podmínky k životu. Plazi jsou v některých případech tak přesně přizpůsobeni svému biotopu, že pokud v teráriu chybí některé z jeho přírodních podmínek, mohou mít problémy. Budou strádat nebo podlehnou stresu, což vede k menší odolnosti vůči parazitům.

Snažte se proto napodobit jejich přírodní podmínky co nejvěrněji. Představte si vaše terárium jako výřez konkrétní části skutečné přírody a podle této přestavy zařiďte terárium.

S tvorbou správného biotopu začněte již při výběru terária. Stromovi hadi potřebují šplhat ve větvích, proto budete potřebovat terárium vysoké. Pokud však budete chovat hady žijící výhradně na zemi dejte přednost nízkému, ale širšímu typu terária.

Dále je nutné vytvořit v teráriu správnou vlhkost, odpovídající přírodním podmínkám jednotlivých druhů.

Existuje několik typů terárií:

vlhké tropické terárium - dostatek tepla (23-33°C) a vysoká vlhkost (80-100%), jako podklad použijte rašelinu, lignocel (kokosové vlákno) apod.

pouštní terárium - relativně vysoká teplota kolem 30°C (pod topným zářičem až 40°C i víc), vlhkost zajišťujeme rosením, ale voda by se měla během několika hodin vypařit), podkladem je písek

stepní terárium - je podobné jako pouštní, je zde však více dřeva a kamenů, někdy i větší rostliny, teplota je o něco nižší.

 Denní teplota 30 - 35°C, noční teplota asi 25°C, několikrát denně rosíme vlažnou vodou.

Slovo TERÁRIUM je odvozeno od latinského "terra"( země ). Je to vlastně nádrž, určená pro chov terarijních živočichů, kde se snažíme co nejvěrněji napodobit přírodní podmínky ( biotop ) jednotlivých chovaných živočichů.
Obecně je lepší chovat v jednom teráriu pouze jeden druh zvířat a snažit se zabránit soutěžení o potravu, vyhřívací místa, úkryty, místa na snášení vajec a samičky.
Zvláštní terária pro hady nebo členovce můžeme vidět třeba v zoologických zahradách a nazývají se  také vivária.

Společné teráríum :

Ve společných teráriích žije řada různých živočichů. To může často vést ke katastrofě, protože vzniká časté soupeření a stres. Zvířata která žijí spolu, se nesmějí navzájem rušit a nesmějí být přirození nepřátelé.
Malá ještěrka neumí rozlišit mezi neškodným hmyzožravým hadem a takovým, který pro ni může být skutečně nebezpečný,takže se dostává do velkého stresu.
Nejlepší z mého pohledu, a na základě mých zkušeností je nejlepší zvířata nikdy nekombinovat.

Níže jsou uvedeny typy terárií a informace o nich.

Vlhké tropické terárium

V tomto typu terária je vodní plocha poměrně malá. Podlahu pokryjte lesní prstí,rašelinou nebo orchidejovým kompostem a zasaďte množství rostlin.,kmenů stromů a větví.Zajistěte rostlinám dostatečné osvětlení. Například trubkovými halogenovými svítidly.
Teplota v tropickém deštném pralese je víceméně stálá a pohybuje se od minima 23-26°stupňů do maxima 27-30 stupňů Celsia během dne, a asi o 5 stupňů méně v noci. Zvířata získávají asi tři čtvrtiny tělesného tepla z proudění vzduchu a přímého kontaktu s okolím a pouze jednu čtvrtinu z přímého záření. Abyste toto napodobili, instalujte několik bodových svítidel (zvířata tak vždycky najdou nějaké slunné místo) a jemné podlahové nebo vodní vytápění. Dejte si pozor na přehřátí.. Světlo by mělo svítit po dvanáct hodin a vlhkost by se měla pohybovat od 80-100%.

 Vybavení terária

Při zařizování a výrobě terária budou mít pro vás praktickou důležitost hlavně doporučení,návody a údaje které  popisuji v  jednotlivých sekcích vybavení terária.

 Podklad :

Typ podkladového materiálu závisí na typu terária a jeho obyvatelích. Řadu vhodných materiálů lze sterilizovat tak že je v horké troubě necháme po dobu 30 minut při teplotě 200-250 stupňů. Pokud je terárium napadeno klíšťaty, materiál jako dřevěné hobliny nahraďte papírem.
Do prohlubní s pískem se hodí spíše hrubozrnný písek, protože na rozdíl od jemného písku se zvířata při hrabání tak snadno neproboří. Rovněž se z něj dají lehce prosít výkaly. Protože do písku proniká také moč a vlhkost z rostlin, stává se semeništěm bakterií,a je proto třeba ho jednou za půl roku vyměnit.
vyvarujte se podlažního vytápění,protože písek absorbuje teplo ve velkém množství,aby ho postupně uvolňoval,takže zvyšuje riziko přehřátí. Plazi si často mohou ucpat žaludek pískem a tomu předejdete, pokud budete zvířata udržovat v dobrém stavu a potravu jim budete podávat na misce. Nepoužívejte písek se zrny menšími než 1 mm, protože se může dostat do tělesných otvorů. Jeden druh těženého žlutooranžového písku ztvrdne po lehkém navlhčení a proto se nejlépe hodí do pouštních a stepních terárií. Seženete ho snad v každém písečném lomu.

Dá se i koupit pravý pouštní písek v lepších teraristických obchodech . Je také žlutooranžový,  je tvrdší než Evropské písky ale je dost drahý.

Akvarijní  štěrk :
Průměr 2-3 mm. Je poměrně ostrý, tvrdý a při spolknutí nebezpečný, neboť způsobuje ucpání žaludku. Mezi kamínky štěrku také mohou uvíznout výkaly a krmná zvířata. Tento materiál proto raději do terárií nepoužívejte,  a nebo pouze do akvarijní části terária.

Hydrogelové  granule :
Absorbují velké množství vlhkosti, pročež jsou vysoce hygienické a vhodné do karanténních terárií. Nesmí však dojít k nebezpečí že by zvířata mohla granule spolknout. V granulích se také ráda schovávají krmná zvířata usazují se v nich výkaly, proto je často a pravidelné promývejte.

Kompost :
Rozkládá se a páchne když nasákne vodou. Čerstvý kompost může také obsahovat pesticidy nebo hnojiva, která jsou pro terarijní zvířata toxická. Starší kompost podporuje vzrůst rostlin v sušších teráriích, nepoužívejte však kompost obsahující perlit.

Drcená rašelina :
Ve vlhku nehnije, podporuje však kyselost půdy a vody,to ale obyčejně nebývá problém. Kyselost totiž zpomaluje růst bakterií a plísní. Tenké vrstvy rašeliny však rychle vysychají a řadě rostlin se v rašelině nedaří.

Listový humus, kompostovaná kůra :
Jsou to velice přírodní materiály. Nikoli však příliš hygienické. Sterilizujte je proto v trubě po dobu 30 minut, při teplotě 200-250 stupňů. Rostlinám se v tomto podloží daří a plazi si v nich budují skrýše, úkryty. Hrozí však nebezpečí rozkladu a vzniku plísní, proto podklad pravidelně obměňujte ( v závislosti na tom co zvířata a prostředí vyžadují). V případě výskytu chorob nebo parazitů zeminu okamžitě odstraňte. Do půdy můžete přidat žížaly, protože ji čistí od výkalů a jsou rovněž přídavným zdrojem potravy.

Orchidejový kompost :
Můžete prosít a použít ve vlhkých teráriích, protože se téměř nerozkládá a netrpí plísněmi.

Mech :
Můžete použít ve vlhkém teráriu s obojživelníky. Dobře zadržujte vodu,ale holá místa musíte pravidelně nahrazovat . rašeliník také dobře zadržuje vlhkost a ačkoli rychle uhyne,nezanechává holá místa. Pomocí tohoto materiálu můžete budovat dekorativní nory a doupata.

Březové třísky :
Jsou velice rozšířené. Například cedrové třísky jsou však jedovaté a několik dalších druhů může způsobit plicní potíže. Dřevěné třísky mají přírodní vzhled a podklad se snadno obměňuje. Tento materiál však ve vlhkých teráriích hnije a způsobuje vznik plísní. Třísky se nesmějí přilepit na vlhkou potravu, aby je zvířata nespolkla. Vyměňujte je podle potřeby nebo minimálně 4x ročně.

Dřevěné hobliny :

Snadno se vyměňují a samy o sobě jsou dokonale hygienické. Materiál však vypadá nepřirozeně. Hadi se pod hoblinami rádi schovávají, řada ještěrů a želv je ráda požírá a způsobuje si tak ucpání střev a vnitřních orgánů.

Linoleum a vinylová krytina :
Použité na podlahu a zadní stěnu se snadno udržují a nepodporují vznik parazitů, takže jsou velmi hygienické. U živočichů kteří mají problémy s hladkými povrchy,je pokryjte kůrou nebo třískami. Vybudujte také úkryty a další dekorativní prvky.

Noviny a hygienické ubrousky :
Dají se snadno denně měnit, takže jsou velmi hygienické. Používejte je v karanténních teráriích, nebo v případě výskytu chorob a zamoření parazity.

 Živé rostliny :
Neslouží jen jako dekorace, ale umožňují zvířatům se schovat a šplhat po nich. Nehrají žádnou roli ve vytváření kyslíku ve vzduchu v teráriu a jak terarijní živočichové tak krmná zvířata je často okusují. Nesmějí mít nebezpečné trny nebo bodliny jako některé kaktusy a nesmějí být jedovaté. Jed mohou zvířata strávit také při požírání kořisti, která se živí jedovatými listy.
Rostlinám s příliš nedaří v suchých teráriích, kde nemají dostatek vody,nebo je zde špatný typ zeminy. Vlhké rostliny mohou často být zdrojem infekcí. Pokud ponecháte rostlinu v květináči, toto riziko se sníží a rostlinu můžete kdykoliv odstranit. Pokud uvážíme nevýhody suchých terárií,hodí se sem nejlépe  sukulenty (kaktusy,agáve a pryšce),druhy rodů Crypthantus nebo Sansevieria.
Do vlhkých terárií používáme rostliny následujících rodů : Anthurium (toulitka), Aphelandra ,bambus,begónie, Caladium,, Calathea, Codiaeum (kroton), Columnea, Cordyline (dračinka),Ctenanthe,Dracaena,Epipremnum,Ficus,Fittonia,Maranta,Monstera,Peperomia,,Philodendron,Spatiphyllum,Stromanthe,5ada kapradin, bromélií a orchidejí (najdete v každém domácím atlase rostlin). Můžete samozřejmě zkusit i jiné druhy rostlin,já zde popisuji pouze ty  které jsou již teraristy vyzkoušené a používané.

 Orchideje :
Vyžadují velké množství světla. Do teplých a vlhkých terárií (denní teplota 18-27 stupňů, vlhkost 60-80%) se hodí malé orchideje, které nepotřebují chladné nebo suché období „odpočinku“. Orchideje  které potřebují odpočinek,většinou poznáte podle  válcovitých „zduřenin“ při základně listů.

Orchideje potřebují čerstvý vzduch,neměli by na nich zůstávat výkaly a dejte pozor  aby se na ně z okolních květin nepřenesly mšice a červení roztoči. V teráriích se nesmějí používat insekticidy. Instalujte zde zdroj měkké vody, nebo s ní rostliny postřikujte. Některé orchideje žijí epifyticky.

 Kapradiny :
Tropickým kapradinám se daří ve vlhkých teráriích a řada z nich potřebuje jen málo světla. Pravidelně je postřikujte aby neutlačovaly ostatní rostliny. Mechy jsou též velice dekorativní a nepotřebují mnoho světla. Tropické mechy vyrážejí z vlhkých kmenů stromových kapradin. Vlastní mechy nesnášejí vysoké teploty a rychle hynou. Teraristické obchody občas prodávají jávský mech Vesicularia dubyana ,který roste na mokrých březích a u vodopádů.

 Umělé  rostliny :
Vyžadují minimální údržbu a díky nim můžete terárium zařídit výlučně s ohledem na potřeby zvířat. Také se tolik nepoškodí. Umělé listy však mohou být po spolknutí nebezpečné a drobní ještěři mohou uvíznout v úžlabí listu umělé rostliny.

 Dekorace :

Ať použijete jakýkoliv dekorační materiál vytvořte s jeho pomocí skrýše , místa pro kladení vajíček a objekty ke šplhání. Skrýše do kterých se zvířata mohou schovat, musí mít alespoň dva východy. Musí se dát dobře vyčistit a nesmějí být v nejteplejší ani nejchladnější části terária. V teráriích pro množení živočichů nesmějí být kameny velké. Kdyby se pod ně zvířata podhrabala mohly by spadnout a rozdrtit je.
Dekorační materiál používáme pro zkrášlení terária,ale například také pro zakrytí přístrojů. Materiály samozřejmě nesmějí být toxické a musí být dostatečně pevné. Materiály popsané pro vytvoření zadních stěn se dají použít rozličným způsobem. Můžeme například nastříkat uretanovou pěnu do  stočeného drátěného pletiva, čímž vytvoříme napodobeninu kmene stromu.

Dřevo :
Je velice ozdobné a dá se použít nejrůznějšími způsoby. Můžete například ukotvit větve kolmo do betonového podloží. Dřevo které nasbíráte v lese má spoustu prasklin,děr a drsnou kůru a není proto příliš hygienické. Může způsobit parazitickou infekci, takové dřevo dezinfikujte bělidlem nebo impregnujte. Můžete ho i vypéci v troubě asi tak na 200-250 stupňů, po dobu 30 minut, nebo se můžete drobných nežádoucích obyvatel zmražením dřeva. Já dřevo a větve vypékám a důkladně ošetřuji mechanickým čistěním.
Vzdušné kořeny nebo tvrdé kořeny tropických stromů ve vlhku nehnijí, ale nejdříve je vyvařte ve slané vodě. Korková kůra se dá použít nejrůznějším způsobem a je odolná vůči vlhku. Dřevo vinných keřů, je velmi dekorativní díky své pokroucenosti a drsnému povrchu. Snadno na něm zakoření epifysy,ale také ve vlhku rychle hnije.. V pouštních teráriích vydrží kaktusy  které jsou velmi dekorativní,ale cvrčci se v nich nemají kde schovat. Pro živočichy typu Gekona mohou být skvělou skrýší stojící bambusové výhonky.

 Kameny a skalky :
jsou těžké a dají se využít různým způsobem, nesmějí však být příliš ostré. Živočichové trávící většinu času ve vodě nesnášejí vápenec nebo křídové horniny, neboť křída způsobuje tvrdost vody. Kameny musejí být pevně uchycené a nesmějí být tam, kde by mohly spadnout na zvíře v doupěti. Po přečtení předchozího pojednání o zadních stěnách již víte jak vyrobit umělou skálu a to je příkladně řešení pokud chcete používat nějaký skalní masiv. Já používám umělé skály poměrně často a přírodní horniny v mých teráriích prakticky nenajdete.
Mimochodem ve specializovaných obchodech se dnes již také dají koupit skrýše hotové,které mají mnohostranné využití. Jde jen o to jak ekonomicky silní jste a jakou máte představivost a manuální zručnost. Já si všechny tyto dekorativní doplňky vyrábím sám,ne proto že bych si je nemohl koupit, ale po konečné fázi doladění terária mám z výsledku mnohem větší radost.Je to ovšem na každém z vás jaký postup zvolíte. Mé vyjádření proto berte jako čisté doporučení a nic víc.

Stěny terárií :

Boční a zadní stěny dodávají zvířatům pocit bezpečí a snižují riziko stresu.. Mají také dekorativní účel a mohou být místem ke šplhání. Zadní stěna sestávající z několika terásek zvětšuje životní prostor zvířat a zajišťuje také větší teplotní diferenciaci, protože teplý vzduch stoupá vzhůru. Většinu materiálu lze přilepit k zadní stěně silikonovým lepidlem v případě skleněných terárií.

Korkové desky :
Jsou nejčastěji používaným materiálem a ve většině komerčně vyráběných terárií mají tloušťku 2-6 cm. Korek se snadno instaluje a není příliš drahý. Má i další výhody, nehnije a neplesniví. Materiál však není rovný a proto se hůře instaluje. Používejte takový korek který není slepený,protože lepidlo na korek je jedovaté. Existuje více způsobů než jen korek,třeba polystyrén ale nejčastěji je používaný korek,proto se zde zmiňuji o něm.
Obyvatelé terária mnohdy do korku vykusují díry a ten se nevyhnutelně rozdrobí,zvláště v teráriu s vysokou vlhkostí,obývaném velkými ještěry. To je jeden z důvodů, proč já nejčastěji používám polystyrén s povrchovou úpravou písku či betonu, předejdu tím drobení stěn a následným opravám.

Technická poznámka :

Korek se dá, v případě že máte korkovou kůru pěkně narovnat, pokud jej namočíte do horké vody.

Pláty  rašeliny :
Tenké  pláty rašeliny nejsou příliš pevné, ale někdy se používají v paludáriích. Rostlinám se ve vlhké rašelině dobře daří. Rašelinové pláty se zřídka používají na zadní stěny, pro špatnou manipulaci a křehkost, ale dají se přichytit rybářským vlascem přilepeným k plastikové fólii,která se pak dá nalepit na sklo. Vždycky si však nechte několika centimetrovou vzduchovou mezeru, protože rašelina se vlhkostí roztahuje.

Břidlice :
Je obvykle jen 5 mm silná a dá se přilepit k zadní stěně silikonovým lepidlem. Spoje zakryjte dalším kouskem břidlice. Při instalaci břidlice do terária na zadní stěnu,  je nutné terárium položit na záda. Mezery můžete odstranit, zasadíte li břidlici do malty. Silnější břidlicové desky o síle 1-2cm se musí přidělat nejdříve na polystyrénový podklad.. Břidličnou stěnu je nutno zabezpečit aby nespadla,na zvířata nebo skleněné tabulky a totéž platí pro dlažební kámen,který má menší rýhování než břidlice.
Dekorativní těžkou šedohnědou zadní stěnu je možné vytvořit pomocí lávy zasazované do malty. Klaďte vždy jen jednu řadu.

Velké kameny :
Dají se napodobit pokrytím například uretanové pěny nejrůznějšími materiály. Kusy nebo desky z polystyrénu můžete řezat buď ostrým nožem, nebo například horkým drátem či horkým vzduchem. Já používám plynový hořák pro závěrečné dotvarování zadní stěny a jednotlivé nalepené komponenty a části zadní stěny opaluji hořákem až do konečné podoby. Pozor, dobře při pálení polystyrénu větrejte, vznikají při pálení jedovaté výpary.
Polystyren pak můžete pokrýt papírovou drtí,polyesterovým vláknem, pryskyřicí,sádrou nebo pletivem,které poslouží jako základ pro maltu či omýtku.

Uretanová  pěna :
Uretanová pěna Styropor připomíná tvrdší polystyrén s jemnějším povrchem. Je stálobarevná, lehce se aplikuje a vypadá přírodně. Rostliny se na tento materiál lehce přichytí, ještěrky ho však mohou úplně rozškrábat a cvrčci nebo larvy potemníků se jím prokoušou. Spreje s izolační pěnou vytváří pěnu podobnou pěně na holení,která postupně ztvrdne. Takto vzniklou světle žlutou, nebo světle zelenou pěnu pak můžeme přestříkat retušovacím autonátěrem. Pokud tak učiníme až po zatvrdnutí pěny, bude povrch hladký. Pokud použijeme retuše okamžitě po nanesení pěny, bude povrch jamkovitý a bude připomínat lávu. Po deseti minutách po aplikaci pěny do ní můžeme zasadit další materiál, jako například štěrk, kamínky a pod. Pěna ve spreji je toxická a je potřeba ji alespoň dvacetkrát opláchnout teplou vodou.

Základní materiál pokryjte několika vrstvami pevné směsi rychleschnoucí malty, spárového cementu nebo sádry. Substrát také můžete natřít několika vrstvami polyesterové pryskyřice, nebo latexovou emulzí. na vlhký povrch můžete rozhodit písek,štěrk, vermikulit nebo piliny,případně můžete zamíchat štěrk do základní směsi. Nátěr polyesterové pěny se snadno seškrábe a proto by se měl používat pouze v teráriích s obojživelníky,pokud je neživíte zvířaty která by mohla nátěr okousat. K polyesterové pryskyřici je potřeba přidat tvrdidlo.
Po nanesení na polyesterové vlákno povrch přejeďte válečkem, aby se odstranili vzduchové bubliny. Postup opakujte až pryskyřice zaschne.
Pokud chcete,můžete povrch natřít,neboť nemusí vypadat jako přírodní skála.
Můžete rovněž použít nátěr v prášku rozmíchaný s vodou,do níž přidáte tři polévkové lžíce lepidla na dřevo (Herkules,Duvilax). Vrstva nátěru pak bude velice tvrdá a pevná. Nátěr pak vyleštíte do jemna prachovkou, nejlépe při rozsvícených terarijních světlech, protože pak můžete hned vidět výsledek.

Vlhkost :

Vlhkost zeminy, množství deště a vlhkost vzduchu (nebo relativní vlhkost) jsou velice důležité pro život v teráriu. Relativní vlhkost označuje procento obsahu vody ve vzduchu. Většina obytných místností, má asi 50 procentní relativní vlhkost. Maximum je 100%, neboli absolutní nasycenost vzduchu vodou. Zvířata mohou mít potíže při svlékání kůže, pokud je terárium příliš suché, v příliš vlhkých teráriích však mohou bujet plísně a houby a zvířata  mohou trpět vřídky a strupovitostí.
Relativní vlhkost se liší podle mikroklimatu. Nejvyšší je v poušti v noci. Hodnoty relativní vlhkosti (RV) pro jednotlivé typy terárií jsou uvedeny u popisů jednotlivých biotopů v této sekci. Nikdy nezvyšujte vlhkost snížením větrání, ale postřikováním vlažnou vodou, instalací vzduchového čerpadla do nádoby s vodou,v odopádem nebo zvlhčovačem vzduchu.
Domácí zvlhčovače vzduchu vytvářejí studené vodní páry pomocí ultrazvukových virací. Tuto páru je pak možno odvádět plastikovou trubicí do více terárií najednou. Trubice by měli mít mírný spád,aby nedocházelo k zachycování vody. Štěrbiny jimiž mohou výpary unikat,zalepte silikonovým lepidlem. Teplota nesmí klesat příliš prudce.
Obstarejte si pokud možno přístroj, který může zpracovat vodu z kohoutku a nepotřebuje demineralizovanou vodu.
Vlhkost zeminy je pro teráriu také důležitá. Řada živočichů ze suchých biotopů odpočívá ve vlhkých skrýších a vybírá si podobná místa pro kladení vajíček. Umístěte do terária malou krabici nebo nádobu s otvorem a naplňte ji vlhkým mechem rašeliníkem nebo pískem.

 Osvětlení :

Snažte se naprosto přesně napodobit délku dne země, odkud určitý druh pochází. Během noci vypněte všechna žlutá a bílá světla, abyste zabránili vzniku stresu. Zvířata pocházející z rovníkových oblastí jsou zvyklá na stálou délku dne 12 hodin. Délka dne v severní Evropě okolo padesátého stupně severní šířky se pohybuje od 16 hodin v létě do 8,5 hodiny v zimě. Ujistěte se o bezpečnosti instalací a dejte pozor, aby se horké lampy a elektroinstalace nedotýkali zvířat nebo skla.

Wolframové  žárovky :
Mají velký tepelný výkon a relativně slabé světlo (35 luxů na 40W). Srovnejte to s intenzitou plného slunečního světla v tropech, která je až 100000 luxů.
Podloží deštného pralesa je osvěcováno asi 200-500 luxy. Světelné spektrum těchto svítidel také neodpovídá dennímu světlu a jejich teplo a je rozptýlené, takže nevytopí ani na 35 stupňů Celsia.

Reflektory (bodová svítidla) :
Zaměřují teplo i světlo do jednoho místa, takže se vytváří teplotní gradient. V teráriu o minimální výšce 40 cm, použijte 40 wattové reflektory. Ty mohou vytvořit teplotu až 45 stupňů ve vzdálenosti 35 cm od zdroje světla. 60 wattová svítidla mohou při menší vzdálenosti než 50 cm způsobit i popáleniny.

Bodová svítidla :
Svítidla z lisovaného skla mají stejný účinek jako obyčejné reflektory, ale výraznější, takže se hodí spíše pro větší terária. 80 wattové svítidlo vytváří teplotu 45-50 stupňů na vzdálenost 50 cm. Pro tato světla používejte porcelánové úchytky, protože běžné stojany jsou křehké, dlouho nevydrží a mohou způsobit popáleniny.

Keramické teplomety :

Nevyzařují světlo, pouze teplo. Díky této nepřirozené vlastnosti mohou být při nesprávném použití nebezpečné, protože zvířata se neschovají před neviditelnými tepelnými paprsky a mohou se přehřát. Mohou se použít v opravdu velkých teráriích jako doplňkový tepelný zdroj, za předpokladu keramického krytu.

Trubicové halogenové zářivky :

Vydávají více světla než tepla. To samé platí o tak zvaných úsporných žárovkách. Jsou proto ideální do bažinných terárií, kde roste mnoho rostlin,ale teplota by neměla být nijak vysoká. Specializované obchody a odborníci na teraristiku ve vašem nejbližším Tera-obchodě, by vám měli doporučit správnou barvu podobnou dennímu světlu,která by zabezpečovala dostatek denního světla pro růst rostlin. Instalace by měla být vodovzdorná.
Teplo vydávané úchyty pro svítidla se dá využít jako součást vytápění terária. Nepřipevňujte světla přímo na dřevo (riziko vzniku požáru), ale na kov, nejlépe hliník. Halogenové zářivky pravidelně blikají, jak  jimi prochází střídavý proud, asi 50-60x za minutu. Člověk to nezaregistruje ale řada zvířat to zaznamenává,proto použijte vysokofrekvenční svítidla,která blikají na frekvenci  která zvířata neruší a která neblikají při zapínání.

Ultrafialové záření :

Výše uvedené typy svítidel, kromě některých typů halogenových zářivek, nevydávají ultrafialové světlo. To je však důležité pro tvorbu důležitého vitamínu D. tento druh světla je pro člověka neviditelný.
Ultrafialové světlo se dělí na záření UV-A (vlnová délka 315-400 nm),UV-B (280-315 nm) a UV-C (100-280 nm). Vlnová délka ultrafialových svítidel je většinou uvedena na obalu.
UV-A záření účinkuje na kůži a pomáhá udržovat zdravou barvu. UV-B  vytváří vitamín D, a zabraňuje tak vzniku rachitidy, také nazývané křivice. Přílišná intenzita ultrafialového záření o jakékoli vlnové délce je škodlivá, ale speciálně UV-C záření způsobuje rakovinu kůže a poruchy vidění. Přírodní UV-C záření je z vetší části pohlcováno ozónovou vrstvou. Používá se také při čistění vody do akvárií. Proto si u každého typu svítidla před zakoupením pečlivě přečtěte návod.
Rozsah použití ultrafialových zářivek závisí na druhu živočicha (zda má rád slunce nebo ne), jeho původu (otevřená pláň nebo podloží deštného pralesa), pigmentací a složení potravy.
Běžné sklo nepropustí využitelné spektrum ultrafialového záření,ultrafialové lampy mají proto speciální sklo,které umožní průchod světla. Ultrafialové paprsky projdou také průhlednou plastikovou fólií,ale ta se během času opotřebuje. na využití ultrafialového záření se odborníci nemohou shodnout. Vědci prokázali že vitamín D se neabsorbuje v žaludku,teraristé odborníci však tvrdí,že pokud je vitamín D přítomen v dostatečném množství v potravě,není UV záření nutné. Já ovšem tvrdím, že zodpovědné využívání UV paprsků je vždy výhodou. Hovoří pro to i poznatky z mých vlastních chovů .
Řada plazů UV světlo vyhledává. Nechte je na ně navyknout postupným zvyšováním dávek.
Většina UV zářivek přestane vyzařovat ultrafialové světlo po 6-9 měsících a je třeba je vyměnit. Pokud se tak nestane mohou vydávat příliš mnoho buď ultrafialového,nebo infračerveného (tepelného) záření,které při nesprávném použití může vést ke vzniku popálenin,očních a kostních chorob. Například obecně rozšířená 300 W zářivka se smí používat 15-60 minut denně v teráriích o objemu nejméně 2m krychlové, přičemž musí být minimálně 75 cm nad zvířaty.

Halogenová svítidla bez filtru :
Mají velkou světelnou intenzitu, vyzařují široké světelné spektrum zahrnující i UV paprsky a také značné teplo. Do menších terárií se hodí malé lampy, ale nesmějí být příliš blízko hořlavých materiálů.

 Světelný  kryt :
Světla se často instalují přímo do krytu terária. Kvůli zahřívání by vypínač neměl být uvnitř krytu, ale raději pod teráriem na kovové podložce,která pomáhá rozptýlit teplo a zvyšuje jeho životnost.
Světelný kryt se může zahřát až na teplotu 40-50 stupňů celsia a proto je třeba ho odvětrávat. Natřete vnitřek světelné krabice,matově bílým nátěrem,který odráží světlo.Mezi světelný příklop a terárium potom umístěte mřížku,která láme světlo,a zvířata nebudou trpět prudkým světlem.

 Voda :

Každé zvíře musí mít přístup k čerstvé vodě. Zde je hygiena rovněž velice důležitá, protože řada infekcí (bakteriálních i měňavkové) se může šířit prostřednictvím nádob s vodou. Měňte vodu co nejčastěji a zcela jistě pokud je znečistěná výkaly nebo jinými materiály. Nádobu důkladně vymyjte čistícím prostředkem,opláchněte a osušte. Miska nebo jiná nádoba na vodu pokrytá slizem obsahuje asi osm miliónů bakterii na litr. Pro srovnání, pitná voda smí obsahovat maximálně jednu bakterii na litr.  Nádoba s vodou musí být tak těžká aby se nedala převrhnout, protože by terárium nasáklo vodou. Vodu nedávejte tam, kudy zvířata často procházejí, protože se rychle znečistí. Zvířatům vždy dávejte mělkou misku s vodou, zvláště pokud zrovna snesla vejce. Plazům podávejte vodu, která je teplá na dotek (20-25 stupňů), protože když se budou koupat ve studené vodě, mohou zkolabovat a utopit se. Řada obojživelníků však dává přednost opravdu studené vodě. Vždy musíte vědět a znát druh  který chováte, podle toho potom přizpůsobíte teplotu vody.
Do misky s vodou můžete dát kámen, aby krmná zvířata která do ní spadnou mohla vylézt. Větší vodní plochy je třeba čistit pomocí filtru a voda se musí pravidelně obnovovat.

 Hygiena :

Použité materiály by měly být snadno udržovatelé, omyvatelné a neměli by být náchylné k hnití, plísním nebo rozpadnutí ve vlhkém teráriu. Nesmějí být toxické a mít ostré hrany. Udržujte terárium v čistotě. Plísně a bakterie obsažené v exkrementech krmných zvířat se mohou rychle přenášet.
Používejte pouze dezinfekční prostředky, na bázi peroxidů nebo alkoholu, nikdy nesmějí obsahovat fenoly. Po použití dezinfekce omyjte vše důkladně teplou vodou. V teráriích se rozšiřuje také použití ionizačních filtrů.

 

 

Vitaminy a minerály

 

 Přirozená strava divoce žijících zvířat je rozmanitější a výživnější než krmná zvířata,maso a zelenina  kterou dostávají jejich terarijní protějšky. Proto je třeba stále doplňovat vitamíny a minerály.

U plazů a obojživelníků jsou obratlovci s vnitřní kostrou, kteří ke svému vývoji potřebují vápník (Ca) a fosfor (P) ve správném poměru. Většina těchto živočichů potřebují jeden a půlkrát více vápníku než fosforu.
V přírodě je zdrojem vápníku přirozená a rozmanitá strava, rosa, dešťová voda a hlína zkonzumovaná spolu s potravou. V průměru obsahuje strava jedno procento vápníku. V teráriu bez obsahu křídy, pokud i strava obsahuje nedostatek vápníku, může nepřítomnost tohoto minerálu způsobit rachitidu, která se projevuje houbovitými,slabými a pokřivenými kostmi nebo krunýři ( pokroucené nohy,zesílené loketní klouby,zlomené čelisti a ohnuté zuby),špatnými vejci a deformovanými nebo mrtvými potomky.
Kdo četl můj návod na stavbu vnitřního interiéru terária, již teď určitě pochopil mou preferenci sádry jako podkladového materiálu, pro pozdější sypání vrchního finálního povrchu. Jde právě o dostatečné množství vápníku v okolí chovaných zvířat.
Plaz trpící rachitidou si odvádí vápník z kosti  aby si udržel jeho hladinu v krvi. Aby se zcela nezhroutil, nahrazuje kosti větším množstvím pojivové tkáně. Místo silné vrstvy stehenního svalstva se tvoří pevná a tvrdá hmota obalená tenkou vrstvou pojivové tkáně. Pro masožravé živočichy jsou vhodným zdrojem vápníku, malí obratlovci, kousky sépiové kosti, drůbeží drť a vaječné skořápky.
Členovci, vykostěné maso,ovoce a zelenina obecně obsahují vápníku příliš málo, a zvláště pak v nízkém poměru k obsahu fosforu. Tento druh stravy proto vyžaduje přidání vápníku například poprášením multivitaminovým a minerálním přípravkem.
Dodatečným zdrojem vápníku může být také jedna polévková lžíce laktátu vápenatého, kterou zamícháte do 1 litru vody a přidáte do krmení.
Kromě vápníku a fosforu jsou důležité také sodík (NA) a draslík (K), které napomáhají regulaci tělesných tekutin. Hořčík (Mg) je v rozumném množství potřebný při absorbování bílkovin a funkci enzymů.
Takzvaných stopových prvků vyžaduje organizmus jen minimální množství, jejich nepřítomnost však může mít vážné následky.
Jód (I) je důležitý pro správné fungování štítné žlázy, měď (Cu) pro metabolizmus a krevní oběh, mangan (Mn) a zinek (Zn) pro redukci enzymů,selen (Se) umožňuje zužitkování vitamínu E,železo (Fe) je potřeba při vytváření hemoglobinu v krvi a v metabolismu.

 Vitaminy :
Podle  typu živočicha a skladby potravy je nezbytné přidávat do krmení také vitaminy. Nedostatek určitých vitaminů může způsobit potíže a často se sníží odolnost zvířete vůči parazitům a chorobám. Vitaminy A,D,E a K   jsou rozpustné v tucích a ukládají se v játrech. Vitaminy B a C jsou rozpustné ve vodě a jejich přebytek se vylučuje močí.

 Vitamin A :
Vyskytuje se ve formě provitaminu v živočišných tucích, např. v játrech a také v karotenu. Nedostatek tohoto vitaminu způsobuje kožní a oční potíže. Například potíže se svlékáním pokožky mohou být způsobeny buď příliš suchým teráriem,nebo nedostatkem vitaminu A. Některé vážné potíže lze přidáváním vitaminu A vyřešit.
Jedna dávka činí 2000-10000 IU (mezinárodních jednotek),na kilogram v potravě ,  případně 15000-20000 IU aplikovaných podkožně injekcí u veterináře . PO injekci se zvířata několikrát svlékají.
Předávkování vitaminem A , potlačuje příjem vitaminu D.

Vitaminy skupiny B :
Hojně se vyskytují v kvasnicích ,mase a luštěninách Rozlišujeme několik vitaminu  B které číslujeme od 1 do 12. Jejich nedostatek způsobuje kožní a trávící potíže. Kromě vitaminu B je pro správný chod metabolismu důležitý také biotin který nemá vitaminové číslo.
Nedostatek biotinu způsobuje šupinkovitou kůži,oslabení svalstva a zpomalení růstu. Neoplodněná syrová vejce obsahují ovidin,který zbavuje tělo biotinu, i když jen tehdy, pokud je přítomen ve velkém množství. Z tohoto důvodu dávejte plazům  jejichž strava obsahuje vejce, pouze vejce oplodněná nebo vařená.

Vitamin B :
Je důležitý pro funkce nervového systému. Řada druhu ryb obsahuje látku  která rozkládá vitamin B.

Vitamin C :
Zvyšuje  odolnost živočichů vůči chorobám. Je obsažen ve většině ovoci a jeho nedostatek se vyskytuje jen výjimečně.

Vitamin D :
Je pro chovatele zvířat v teráriu nejdůležitější. Je nezbytný pro absorbování vápníku a jeho nedostatek se projevu podobně právě jako nedostatek vápníku.
Předávkování tohoto vitaminu, může způsobit usazování vápníku v orgánech, případně otravu a potíže při růstu kostí. Vitamin D se vytváří také v kůži pomocí ultrafialového záření. Toto záření je přirozeně obsaženo ve slunečním světle, ale neprochází sklem, i když průhledná plastiková deska ho propouští.
Zvířata chovaná ve skleněných teráriích proto potřebují buď ozařování UV-B světlem, nebo dávky vitaminu D,v podobě kapek do vody nebo na krmná zvířata.
Mladým jedincům dávejte 500-1000 IU jednotek na kilogram týdně,dospělým 100-500 IU jednotek týdně,nebo přidejte 10000 IU jednotek do 1 litru pitné vody

Vitamin E :
Ovlivňuje například plodnost nebo funkci jiných vitamínů. Vyskytuje se hojně v luštěninách a naklíčených výhoncích, například fazolí. Jeho nedostatek způsobuje u plazů problémy s rozmnožováním.

 

 

Typy kořisti :
Někteří hadi jsou potravní specialisté, živí se pouze určenými živočichy, jako jsou například slimáci nebo hlemýždi, nebo dokonce jiným živočisným druhem. Jiní jsou naopak velmi všežraví a sežerou prakticky všechno co se jim podaří spolknout - třeba korálovky se živí žábami, čolky,j eštěrkami, drobnými ptáky, savci i jinými druhy hadů.
Celá řada vodních či v okolí vod žijících hadů se živí sladkovodními rybami. Mezi ně patří i několik zmijovitých, jako např. Ploskolebec vodní.
Tři druhy mořských hadů se živí výhradně rybími jikrami kladenými v blízkosti korálových útesů. Výsledkem jejich specializace je ztráta jedového aparátu.
Mnoho druhů hadů se živí žábami, čolky a mloky. Heterodon například používá svůj nos ve tvaru rýče k vyrývání žab,které se zahrabalipod zem,aby se chránili před letním suchem.
Jiní žabožraví zase vylézají na lov v noci,neboť většina žab je aktivních právě v tuto dobu.
Americká užovka Laptodeira septentrionalis se živí žabými vajíčky, která jsou kladena do listí.Ironií osudu je, že žáby je sem ukládají proto,aby je chránili před dravými rybami.

Pasivní  lovci :
Někteří hadi se za potravou nijak nehoní, čekají na ni,dokud se nedostaví sama.
Tyto hady najdeme v několika čeledích,charakteristický je tento způsob lovu zejména pro některé zástupce zmijovitých a velké hroznýše a krajty.
Pasivní lovci se vyznačují silným těžkým tělem,které slouží jako kotva  při výpadu hlavy a přední části těla za kořistí. Jsou velmi dobře maskovaní, takže se jejich kořist přiblíží, aniž zjistí jejich přítomnost. Někteří z nich mají velmi dobře vyvinuté termoreceptory, takže mohou svůj útok přesně zaměřit i v temné noci. Navzdory tomu musí většina těchto lovců čekat na kořist velmi dlouho,proto se také mnohdy po několik následujících nocí vracejí na místo kde při čekání uspěli.
Šance na ulovení kořisti se zvyšuje v případě,že had číhá na místě,kudy vede chodníček drobných savců. Zdá se že hadi dokáží  tyto místa vycítit. Mnozí také používají konec ocasu jako návnadu. Ten proto zbývá u mnohých druhů zbarven jinak než zbytek těla a připomíná spíš červa nebo housenku.
Had leží a na konec ocásku láká svou kořist. Pokud se blíží potencionální oběť, vábivě jím kroutí. Jakmile se kořist přiblíží  aby jev prozkoumala,had bleskově zaútočí.

                      

 

Aktivní  lovci :
Většina hadů svou kořist vyhledává aktivně. Noční druhy prozkoumávají  skalní  pukliny, nebo hustou vegetaci, v níž se skrývají spící ještěrky.
Jiné prolézají nory hlodavců, stromové dutiny a další úkryty.
Hadi  kteří se živí hlemýždi a slimáky,stopují své oběti po jejich slizových cestičkách,stopování však využívají i jiní lovci.
Hadi s velkýma očima obvykle loví ve dne a při lovu využívají hlavně svůj zrak. Většinou bývají velmi štíhlí a mohou zvednout hlavu od země. Jakmile zahlédnou či ucítí potencionální kořist, bleskově se k ní přiblíží a prudkým útokem na ni udeří. Tito hadi jsou v oblastech, kde žijí,známí nejčastěji jako štíhlovky či užovky,přestože mnohdy náleží k různým druhům.

Škrtiči :
Drobná kořist jako jsou například žáby, může být spolknuta živá, větší kořist se však může zmítat a bojovat o život,před polikaním proto musí být znehybněna.
Škrtiči náleží do několika čeledí, ale většina z nich je soustředěna v čeledi roznýšovitých, krajt
nebo některých skupin užovkovitých, zvláště pak v rodu Elephe a jemu příbuzných.
Škrtiči svou kořist zadusí tím, že jí omotají kolem těla smyčky svého vlastního těla a silou je utahují.